Beardedky

a jedna tibeťanda…

Vzpomínka na Majdu

Jméno:   Majda
Plemeno:   kříženec
1. 9. 1998 – 21. 9. 2012

 Majdalenka, naše malá chlupatá bojovnice, nás náhle opustila po 14ti úžasných letech s námi. Byla náš první pes, nejkrásnější voříšek všech voříšků, jedinečná osobnost, kterou nikdy nikdo nenahradí a nikdy nikdo nebude takový jaká byla ona. Nikdy na Majdalenku nezapomeneme.

 

Největší úspěchy

AGILITY: MA2, VETERÁNI

Calibra Speciál Třebíč 2008 – součet 4x MA2 – 3. místo
MČR Mladá Boleslav 2008 – součet veteránů – 3. místo
MČR Mladá Boleslav 2008 – Jumping – 3. místo, Agility – 1. místo
Třebíč 10. 10. 2010 – součet vet. – 2. místo
Třebíč 5. 4. 2010 – součet vet. – 2. místo

VOŘÍŠKIÁDY

Voříškiáda Polná 2007 – voříšci do 40 cm – 2. místo
Voříškiáda Polná 2009 – voříšci do 40 cm – 5. místo, veteráni – 2. místo
Voříškiáda BPD 2012 – veteráni – 2. místo
Voříškiáda Třebíč 2012 – veteráni – 1. místo


Majdalenčin příběh

Majda byla můj vytoužený pejsek. Od mala jsem doma škemrala o pejska, naši byli ale tvrdí. To jim vydrželo až do mých 8mi let, kdy křečky a rybičky vystřídala Majda 🙂 Jednou jsme spolu s bráchou rodiče ukecali, aby s námi zašli do útulku. Táta v útulku objevil krásné chlupaté štěňátko, zamiloval se do něj a Majda odjela s námi domů.

Majda byla až do svých asi 4 let takový samorost. Velela nám doma vcelku slušně a měla nás hezky vychované 🙂 Já jsem se ale rozhodla to změnit a vzala jsem ji na agility cvičák… Ze začátku nám to vůbec nešlo. Majdu nezajímalo nic jiného než to, kterého psa by mohla „roztrhat“  nebo jak by se nejrychleji dostala ze cvičáku pryč. Já jsem ale zatla zuby a vydržela jsem. Asi měsíc jsem s Majdou jen obcházela po cvičáku, krmila jsem ji, skákala přes jednu překážku… Pak se to v Majdě zlomilo a mohly jsme začít chodit cvičit s ostatními pejsky.

Začátky na závodech byly taky těžké, ostatně jako u všeho. Majda nechtěla v přítomnosti mamky nebo taťky zůstat v parkuru a utíkala za nimi. Nepomáhalo ani když se schovali. Když nebyli rodiče ani sourozenci s námi na závodech, utíkala Majda k batohu – přece ho musela hlídat! Co kdyby ho někdo vzal 🙂 Postupem času se ale i spravilo a Majda začala na závodech vyhrávat 🙂

Z Majdy se postupně stával spolehlivý, ale pomalejší pejsek, takže jediné, s čím jsme bojovaly, byly postupové rychlosti a trestné body za čas. Po nějakém čase jsme se probojovaly do kategorie MA2, kde jsme dokonce splnily dvě zkoušky potřebné pro přestup do elitní třídy MA3. Vzhledem k Majdinu věku jsem však na třetí postupovou zkoušku nečekala a Majdu přeřadila do kategorie VETERÁNŮ.

Největším naším úspěchem bylo 3. místo na Mistrovství České republiky v kategorii veteránů.

Ještě v roce 2012 jsme s Majdou vyrazily na dvoje agility závody u nás v Třebíči a z obou si odvezla pohár za součet. Na Brněnských psích dnech vyhrála 2. místo na voříškiádě a 1. místo na voříškiádě v Třebíči.

Majdalenka nás navždy opustila v pátek, 21. září 2012. Já jsem byla už v Brně ve škole, volala mi máma, že je Alenka nějaká špatná, že asi dostala mrtvičku, že se motá, nezvedne se, padá… a tak jeli k panu doktorovi. Alenka se do druhého dne o moc zlepšila, ale najednou to samé Majda! Pan doktor ji zaléčil stejně jako Alenku, Majda se nepatrně zlepšila. Prý to byla infekce, která se dostala do nervů.  Ale Majda byla do rána zase horší a horší…Infekce se jí rozšířila a její tělíčko to nezvládlo…

Chybíš nám, holčičko!

2 Comments

  1. Verčo, díky za krásnej komentář! Všechno je to pravda, Majďule byla jedinečná a nezapomenutelná. Chybí nám, babka jedna.

  2. Majda byla skvělá! Pamatuji si její začátky na flyballu, její štěkot, její úžasný slalom na agility závodech, její nadšení, její krásu na voříškiádách a štve mě, že už nikdy nevyhlásím na závodech: „Vyhrála a to už jí bylo 14 let!“ Byla vážně báječná a díky Tobě zažila dokonalý život. 😉

Napsat komentář

Required fields are marked *.